Hudební koutek

    Komu tuto skladbu mistr věnoval? O tom se vedou spory už od roku 1865, kdy byla skladbička nalezena v Mnichově německým vědcem Ludwigem Nohlem. Pokusím se to shrnout krátce. Beethoven se ucházel v roce 1810 o ruku hudebnice Therese Malfatti. Podle studie Klause Martina Kopitze z roku 2010 existují důkazy, že skladba byla napsána pro 17letou německou zpěvačku Elisabeth Röckel. V roce 2014 přišla kanadská muzikoložka Rita Steblin s teorií, že skladba pro Elišku byla napsána a věnována Elise Barensfeldové, která byla považována za zázračné dítě a studovala u Antonia Salieriho.  Spletl se název skladby? Je to možné, Beethoven totiž strašně škrábal. Opisovači měli co dělat, aby jeho některé části vůbec rozluštili. Takže s tou skladbičkou, která ani nemá opus a originál se nikdy nenašel, to není jednoduché. Na 100% víme jen to, že skladba vznikla v roce 1810 a je součástí třiceti bagatel pro klavír. Ta Pro Elišku má č.25 a je v tónině a moll. 

  Současný hudební skladatel Arvo Pärt (88 let). Začínal jako hudební režisér a psal hudbu pro film. V 70. letech Pärt vymyslel vlastní kompoziční minimalistickou techniku, kterou nazval Tintinnabuli. Takto popisuje Arvo Pärt vlastní kompoziční techniku:  „Zjistil jsem že stačí, když hezky zazní jediná nota. Tato nota, tichý zvuk nebo okamžik ticha je mi příjemný. Pracuji s několika málo elementy — jedním, dvěma hlasy. Stavím z jednoduchých materiálů — trojzvuků v jedné tónině. Tři tóny souzvuku jsou jako zvonky, proto používám název Tintinnabuli.“ Odkaz na Estónskou ukolébavku:  https://www.yo eBk utube.com/watch?v=Mg-nmgQP