Přeskočit na hlavní obsah

Beethoven: Koncert pro klavír a orchestr č. 5 Es dur „Císařský“

 

Beethoven napsal pět klavírních koncertů. Psal je hlavně pro sebe a sám je i veřejně uváděl. Poslední koncert ale veřejně nikdy nehrál, bránily mu v tom potíže se sluchem. Koncert č. 5 vznikal v době napoleonských válek v roce 1809. Přídomek Císařský nebyl od Beethovena. Koncert jej získal kvůli majestátnímu charakteru. 

Jedna legenda praví, že jistý francouzský důstojník, přítomný vídeňskému provedení, koncert označil za „císaře mezi koncerty“. Premiéra koncertu č.5 proběhla v lipském Gewandhausu dne 28. listopadu 1811 pod taktovkou Johanna Philippa Christiana Schulze, klavíru se ujal Friedrich Schneider. Koncert má do té doby neslýchaný úvod. Začíná jakoby kadencemi, které občas prokládá orchestr, což působí improvizačně a fantazijně. Dle slavného Beethovenova žáka Carla Czerného má druhá věta melodii, kterou Beethoven odposlouchal z nějakého náboženského zpěvu poutníků. Třetí věta navazuje na druhou bez přerušení a má charakter ronda.




Populární příspěvky z tohoto blogu

Gustav Holst: Planety 🪐

Ukázka: Merkur – okřídlený posel V tomto díle nejsou planety jen astronomickými objekty, Holst každé planetě přiřadil specifický rys. Cyklus Planety má části: Mars – zvěstoval války Venuše – zvěstovatelka míru Merkur – okřídlený posel Jupiter – zvěstovatel veselí Saturn – zvěstovatel stáří Uran – kouzelník Neptun – mystik Holstovy Planety výrazně ovlivnily hudební jazyk 20. století, hlavně co se týká využití rytmu, orchestrace a symboliky, které se staly inspirací pro mnoho dalších skladatelů. Jedná se o pozdní romantismus. Holst, ovlivněný hudbou Stravinského, předvedl mimořádný cit pro orchestrální barvy a zároveň ukázal ve své partituře nevšední harmonickou a melodickou invenci. Holstovy Planety se staly předlohou a inspirací pro moderní filmovou hudbu, především ve Spojených státech. Střední vokální část „Jupitera“ se stala neoficiální anglickou hymnou (s textem I Vow to Thee, My Country).

Pošetky

  Pošetky, poccetto, nebo violino piccolo. „Pochette“ (francouzsky malá kapsa). Jsou to v podstatě malé housle navržené tak, aby se vešly do kapsy. Zhruba od 15. až do 19. stol. je používali taneční mistři na královských dvorech, ale také pouliční muzikanti. Pošetky byly laděné o kvartu výš, než běžné housle. Tanečníci se s nimi mohli lépe pohybovat, než s normálními houslemi. Bach je použil ve svém prvním Braniborském koncertu. Video ukázka jak pošetky zní

Julian Bream

Julian Bream (1933–2020) byl britský kytarista a loutnista, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších klasických kytaristů 20. století. Proslul svou brilantní technikou, muzikálností a obrovským přínosem ke klasické kytarové literatuře. Bream se zasloužil o oživení zájmu o hudbu pro loutnu a kytaru. Často interpretoval díla renesančních a barokních mistrů, stejně jako moderních skladatelů. Mnoho současných skladatelů, včetně Benjamina Brittena, pro něj napsalo nová díla. Jeho cit pro interpretaci a inovativní přístup k nástrojům ho činí jedním z nejuznávanějších kytaristů všech dob. Breamovy nahrávky získaly řadu ocenění včetně 4 cen Grammy. Další Breamova ocenění: Důstojník Řádu britského impéria Čestný člen Královské akademie hudby Čestný doktorát University of Surrey Člen Royal College of Music Čestný doktorát University of Leeds Komandér Řádu britského impéria Cena Royal Philharmonic Society a další... Julian Bream svou hrou a nadšením pro klasickou hudbu inspiroval celé genera...