Narodili se v Nové Říši na Moravě. Oba byli vynikající
skladatelé a houslisté a oba byli přáteli Haydna, Beethovena a Mozarta.
Starší z bratrů Pavel (1756-1808) odešel ve 20 letech do
Vídně, kde nejprve sloužil jako sbormistr, později jako dirigent u hraběte
Esterházyho a v novém divadle U Korutanské brány.Byl prvním
dirigentem císařsko-královského dvorního divadla. Po jeho odchodu ho nahradil
jeho bratr Antonín. Pavel Vranický se stal významným hudebníkem. Haydn i
Beethoven ho upřednostňovali jako dirigenta svých skladeb. Pavel byl stejně
jako Mozart členem lóže Svobodných zednářů.
Antonín Vranický (1761-1820) také odešel do Vídně. Studoval kompozici u Haydna
a Mozarta. Lepší učitele si už myslím vybrat nemohl. 😀
Antonín byl sbormistrem v
kapli Tereziánsko-Savoyské akademie ve Vídni až do doby, kdy Josef II. zakazoval duchovní hudbu. Vstoupil tedy do služeb knížete Josefa Františka Maxmiliána z
Lobkovic jako skladatel, učitel a houslista – koncertní mistr. Dále byl
kapelníkem knížecího soukromého orchestru, takže musel plnit své povinnosti na
Lobkovicových panstvích v Roudnici nad Labem, Bílině a Jezeří. Na bratry
Vranické se bohužel trochu zapomnělo. Oba psali hudbu vokální, instrumentální i
komorní. Antonín i hudbu duchovní.
V Nové Říši najdete jejich památník a jim věnovanou Síň slávy.
V ukázce slyšíte
úryvek třetí věty z Koncertu pro housle a orchestr č. 14 A dur Antonína
Vranického. Hraje můj profesor a velký přítel prof. Jiří Bezděkovský. Doprovází
Symfonický orchestr Čs. rozhlasu v Praze, řídí Josef Hrnčíř.