Využil jsem pozvání tohoto sdružení a udělal si čas na jeho návštěvu. Přivítání bylo velice vřelé, od paní sociální pracovnice Bc. Veroniky Horčíkové (z vedení klubu), od ostatních zaměstnanců (pro mě učitelů) i od dětí, které se ke mně doslova seběhly. V klubu se věnují dětem ze sociálně vyloučených lokalit. Pomáhají jim zvládat obtížné situace, problémy v rodině, odolávat drogám – ať už alkoholu, nebo cigaretám, učí je zvládat agresivitu, vytváří pro ně kulturní i tělesné aktivity, pracují i přímo v terénu a navštěvují rodiny dětí, kterým pomáhají. Tento klub mi silně připomněl “klubovnu“ v Kladně, kde před lety něco podobného provozoval můj kamarád Ing.Norbert Žofák. Také chodil do romských rodin a používal učební metody založené na principu hry. Pořádal pro děti v létě i dětské tábory. Tahle práce, vlastně práce na integraci Romů do české společnosti měla větší výsledky, než všechny řeči politiků. V duchcovském klubu Květina jsem se dětem představil, zahrál na housl