Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2015

Braňme Evropu společně, byť pro začátek tím, že budeme jednotní

Po teroristických útocích ve Francii v Čechách roste nevraživost proti tvz. sluníčkářům. Kdo to ale vlastně sluníčkáři jsou? Přesná definice sice neexistuje, ale myslím, že se jedná o lidi, kteří neposuzují národy a skupiny lidí podle náboženství a věří, že existují dobří i špatní lidé. Jsou ochotni pomáhat lidem i na druhém konci světa. Právě za tuhle pomocnou ruku bývají označováni dokonce za vlastizrádce. Zajímavé je, že takové výtky přicházejí na jejich adresu od lidí, kteří se charitativní, nebo dobrovolnické činnosti nikdy nezúčastnili. Vysvětluji si to tak, že ve společnosti vždy existovala skupina lidí, která nenávidí vše a každého, kdo se chová opačně, než ona sama. Nevím jestli antisluníčkáři považují za sluníčka i řecké či italské úředníky, policisty, nebo dokonce Lékaře bez hranic, kteří zachraňují uprchlíky na moři. Vážení antisluníčkáři, věřte, že sluníčka za terorismus nemůžou. Nemůžou ani za chaos v Lybii, nebo Iráku, ba ani nevytvořili Islámský stát. Nehledejm

Dávejme dětem větší naději

Koncem minulého měsíce jsem využil laskavého pozvání pracovníka Člověka v tísni Milana Tomkoviče a navštívil nízkoprahový klub Encéčko v Bílině, abych promluvil k dětem a vyprávěl o mé cestě za operou a baletem. Oslovil jsem svého dobrého kamaráda z divadla Petara Taševa a společně jsme pro děti i učitele uspořádali malý výchovný koncert. Oba nás překvapil ze strany dětí velký zájem o housle a naší práci. Když jsem se ptal, čím by děti chtěly být, dostávalo se mi odpovědí typu „cukrářka a zedník“. Ač si těch profesí velice vážím, tak mne ty dětské sny o budoucím zaměstnání trochu překvapily. Já a moji vrstevníci v 80. letech jsme měli jiné sny, např. stát se astronautem, lékařem, nebo bankéřem a kdo chtěl být popelářem, byl za vtipálka. Doporučil jsem dětem učit se ve škole i látku o které si myslí, že jí v praktickém životě nikdy nebudou potřebovat. Učení i takové látky zvyšuje inteligenci. Mozková kapacita narůstá podobně jako kapacita USB Flash disku.Takové přirovnání se dět

Temná česká minulost

Před několika dny se český vicepremiér a předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek setkal se zástupci sudetských Němců a uctil památku věncem. Takto to alespoň popisují média. Kdybych nevěděl nic o historii, pravděpodobně bych krok Bělobrádka chápal tak, že pokládá věnec pouze nuceně odsunutým, vyhoštěným, nikoli zavražděným lidem. Tzv. “divoký odsun“ byl velmi krutý. Provázelo ho znásilňování a vraždění.   Pan Peter Klepsch, který byl účastníkem spolu s několika tisíci německými muži tzv. pochodu smrti do Postoloprt, pro Idnes.cz   vzpomínal na bičování a zastřelení pěti německých chlapců ve věku 12 až 13 let. Jejich rodiče se na to museli dívat… Ale i přes běsnění davu se někteří zachovali jako lidé. Např. vychovatel pan Přemysl Pitter, který bral německé děti do svých ozdravoven, které vybudoval pro děti vracející se z koncentračních táborů. Myslím si, že Češi si neradi přiznávají svojí temnou minulost. Dokonce ani po sedmdesáti letech se nedovedeme shodnout na počtu obětí sud