Přiznám se, že se to ve mně vaří, pokud jde o válku na Ukrajině a jak ji vnímáme. Napíšu svůj pohled. Nemusíte se mnou samozřejmě souhlasit, nejsem žádný odborník na války ani sociolog, či politolog. Jsem muzikant. Je mi jasné, že jsme z toho už všichni unavení, ale nic to nemění na skutečnosti, že kousek od nás se vraždí civilisté. Vrátím se na začátek invaze. K tomu údajnému vojenskému cvičení. K těm lžím, že si může Rusko přeskupovat své vojáky na svém území, jak se mu zachce. Ještě den předtím málokdo věřil, že k válce dojde. Vím proč, protože jsme si neuvědomovali Putinovu mentalitu, neuvědomili jsme si kam až ruská propaganda zašla a jak velký vliv má na ruský lid. Probouzeli jsme se každý den s obavami, co se v noci stalo a usedali ke zprávám. Viděli jsme ruský tank přejíždět civilisty jedoucí v autě, viděli jsme, jak ruský tank střílí na jadernou elektrárnu. Brzy na to přišla výhrůžka atomovými zbraněmi a byly odhaleny válečné zločiny o kterých jsme si mysleli,