Není dne, abych na internetu nečetl větu: "Pro uprchlíky máme miliardy a na naše děti musíme sbírat víčka!!!". Plastová víčka se stala v ČR pojmem s příchodem migrační krize. Pomohla několika nemocným dětem i seniorům. Je to ovšem charita bohužel spíše symbolická, protože výkupní cena víček se pohybuje kolem pěti korun. Takže abychom mohli pomoci nemocnému dítěti (o které se podle "víčkařů" stát nestará a nezajišťuje mu důstojnou léčbu) částkou 60 tisíc Kč na zdravotnickou pomůcku, kterou pojišťovny neproplácejí, museli bychom nasbírat zhruba 12 tun víček. Nechci to srovnávat se sběrem papíru, který jsme nosily jako děti do školy, ale jistou podobu v tom vidím. Dospělý člověk udělá mnohem lépe, když pošle stokorunu přímo lidem, kteří pomoc potřebují. Ostatně jsou u nás charitativní společnosti, které takovou variantu nabízí. Pro "víčkaře" je ovšem jednodušší napsat svoji oblíbenou větu, žádná víčka nenasbírat, ale mít pocit odboje proti "zlé&