Myslím tím Čechy a Romy. Nemáme se rádi již po generace (obecně myšleno) a jak je vidět, nebudeme se mít rádi ani po generaci budoucí. Situace se pomalu zlepšuje, ale většina to snad ani nevidí kvůli velmi pomalému tempu. Roste počet romských studentů a naše integrace je na tom lépe, než např. před 50 lety. Češi rádi tvrdí, že v našem státě žádný rasismus není, že jediný rasismus je ten od Romů. To mi přijde velmi paradoxní a demagogické. Určitě by se divili, kdyby si vyzkoušeli, jaké to je mít tmavou kůži. Nedávno Romea.cz zveřejnila rozhovor o psycholožce A.Tibenské, která v článku vzpomíná na své dětství. Dětství plné xenofobie a rasismu. Sám o tom vím hodně, zažil jsem to na vlastní kůži. Ač jsem přišel do 1. třídy ZŠ z velmi slušné rodiny, pro spolužáky jsem byl až na výjimky „cigi rigi mastné ryby“, Cigoš, apod. Tedy hlavně pro spolužáky z cizích tříd. Vzpomínám si, jak mě jedna spolužačka bránila před žáky z jiných tříd „Julek není Cikán, Julek je opálenej“. Takhle to vlas