Před několika dny se český vicepremiér a předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek setkal se zástupci sudetských Němců a uctil památku věncem. Takto to alespoň popisují média. Kdybych nevěděl nic o historii, pravděpodobně bych krok Bělobrádka chápal tak, že pokládá věnec pouze nuceně odsunutým, vyhoštěným, nikoli zavražděným lidem. Tzv. “divoký odsun“ byl velmi krutý. Provázelo ho znásilňování a vraždění. Pan Peter Klepsch, který byl účastníkem spolu s několika tisíci německými muži tzv. pochodu smrti do Postoloprt, pro Idnes.cz vzpomínal na bičování a zastřelení pěti německých chlapců ve věku 12 až 13 let. Jejich rodiče se na to museli dívat… Ale i přes běsnění davu se někteří zachovali jako lidé. Např. vychovatel pan Přemysl Pitter, který bral německé děti do svých ozdravoven, které vybudoval pro děti vracející se z koncentračních táborů. Myslím si, že Češi si neradi přiznávají svojí temnou minulost. Dokonce ani po sedmdesáti letech se nedovedeme shodnout na počtu obětí sud